Bowlingshop PERFECTGAME

Jak vybrat elektrickou koloběžku?

Sháníte elektrickou koloběžku a nevíte, jak vybrat tu správnou? Určitě nejste sami. V tomto rádci se dozvíte něco o základních vlastnostech elektrokoloběžek a jak z nich vybrat právě tu, která bude vašim potřebám vyhovovat nejvíce.

Elektrická koloběžka je velice kompaktním dopravním prostředkem na kratší vzdálenosti, zejména pak v městských oblastech. Velmi jednoduše se ovládá a díky skládací konstrukci ji lze přenést prakticky kdekoliv. Elektrokoloběžky jsou zatím na trhu novinkou, ale určitě mají budoucnost jako skladný a ekologický dopravní prostředek ve větších městech, kde se s nimi elegantně vyhnete husté dopravě. Dobře se s nimi také jezdí na kratší projížďky, rychlý nákup nebo třeba do hospody.

Výhody elektrokoloběžek:

• Šikovný dopravní prostředek – S elektrickou koloběžkou se dostanete všude, proto představuje hlavně ve větších městech velkou výhodu. Díky jednoduchému ovládání a kompaktním rozměrům vám poslouží obzvláště tehdy, potřebujete-li často rychle překonat kratší vzdálenost.

• Nový druh zábavy – Jízda na elektrokoloběžce je nejen praktickou volbou pro pohyb po městě, ale také skvělým způsobem, jak trávit volný čas. Pořídit ji můžete sobě i svým dětem a celá rodina si tak zaručeně užije spoustu zábavy, doma i na dovolené.

• Ochrana životního prostředí – Jak již z názvu vypovídá, elektrokoloběžky jsou poháněny bateriemi. Baterii lze během několika hodin jednoduše dobít a poté znovu vyrazit s koloběžkou na projížďku. Její provoz je tak ekologický a napomáhá šetřit životní prostředí.

• Skládací konstrukce – Elektrické koloběžky jsou uzpůsobeny tak, aby je bylo možno rychle a jednoduše složit. V případě, že už nebudete chtít na koloběžce jet nebo se vám vybije baterie, ji můžete během chvilky složit a pokračovat pěšky.

• Jednoduché řízení – Jízdu na elektrokoloběžce zvládne každý. Stačí ji zapnout, odrazit se a vyrazit. Díky přehlednému displeji, snadnému ovládání rychlosti a efektivnímu brzdnému systému budete mít přístroj zcela pod kontrolou.

  Na co se zaměřit při výběru:

  Jestliže jste se rozhodli, že si pořídíte elektrickou koloběžku, je vhodné si před koupí ujasnit, co od svého nového přístroje vlastně očekáváte. Kromě designu záleží i na dalších faktorech, jakými jsou například nosnost, dojezd, výkon, maximální rychlost atd. Následující body by vám měly pomoci se podle těchto faktorů zorientovat ve výběru a zvolit tak koloběžku, která bude právě pro vás ideální.

• POUŽITÍ

  Nejdříve ze všeho se zaměřte na to, jakým způsobem a jak často hodláte elektrokoloběžku používat. Pokud potřebujete spolehlivý výrobek, který vás pravidelně dopraví do práce nebo do školy, je vhodné zvolit propracovanější model s vyšší kapacitou baterie a větším výkonem motoru. Jestliže ale kupujete koloběžku jen pro zábavu a občasné výlety, můžete vybírat z nižší cenové kategorie.

• RÁM/NOSNOST

  Nosnost elektrické koloběžky je určena robustností jejího rámu. Všechny elektrické koloběžky unesou hmotnost dospělého člověka, některé jsou však odolnější než ostatní. U nás si můžete zvolit mezi koloběžkami s nosností od 100 do 150 kg, podle toho, pro koho budete elektrokoloběžku kupovat.

  Většina elektrických koloběžek má skládací konstrukci, díky čemuž jsou lehce přenosné. I tak je ale dobré si zjistit, jak snadno lze koloběžku složit a jak je těžká. Při výběru tedy zohledněte, jak často budete koloběžku přenášet z místa na místo, případně kolik budete mít na její složení či rozložení času.

• DOJEZD

  Dalším důležitým faktorem při výběru elektrokoloběžky je její dojezd na jedno nabití. Jednotlivé modely koloběžek se ve svém dojezdu (udávaném buď v kilometrech nebo minutách) mohou značně lišit. Porovnejte si tedy parametry jednotlivých koloběžek a vyberte si model s takovým dojezdem, který nejlépe splňuje vaše požadavky. Největší dojezd naleznete samozřejmě u těch nejdražších modelů s nejkvalitnějšími bateriemi.

• BATERIE

  Kapacita baterie jde ruku v ruce s maximálním dojezdem elektrické koloběžky. Ten se většinou pohybuje někde mezi 40 minutami a několika hodinami. Výdrž baterie záleží ovšem také na terénu, způsobu jízdy i hmotnosti jezdce. Míru vybití baterie můžete za jízdy sledovat na displeji koloběžky. Obecně platí, že čím větší má baterie kapacitu (čím více má Ah), tím delší má koloběžka dojezd.

• ŘÍZENÍ

  U většiny elektrických koloběžek zrychlujete a zpomalujete pomocí páčky na řídítkách. Počet rychlostí jednotlivých modelů se může lišit, ale princip zůstává většinou stejný. (Možnost nastavení několika rychlostí je výhodná zejména v případě, že na koloběžce bude jezdit i dítě.) Prodáváme také modely vybavené tempomatem k nastavení rychlosti, kterou má koloběžka v průběhu jízdy udržovat. Existují ale i elektrokoloběžky se speciálním gyroskopickým systémem, díky kterému lze elektrokoloběžku ovládat potlačením řídítek směrem vpřed nebo přitažením směrem k jezdci. Výhoda tohoto systému tkví v tom, že zpomalíte plynule a vyhnete se náhlému a prudkému brždění.

• BRZDNÝ SYSTÉM

  Brzdný systém elektrokoloběžky může mít několik řešení. Často se vyskytuje nášlapná brzda v zadním blatníku, která uživateli umožní koloběžku okamžitě zastavit. Někdy může být doplněna ještě brzdou elektrickou pro plynulejší a komfortnější zastavení. Dále se používá klasická zadní brzda (bubnová nebo kotoučová), která se ovládá páčkou na řídítkách. U modelů s gyroskopickým systémem zpomalíte přitáhnutím řídítek směrem k sobě.

• KOLEČKA

  U elektrických koloběžek se obvykle setkáte se dvěma druhy kol – nafukovacími nebo bezdušovými. U některých modelů mohou být kolečka kombinovaná tak, že přední je nafukovací a zadní bezdušové. Bezdušová kolečka jsou vyrobena z pevného materiálu, takže nehrozí, že byste je na cestě propíchli. Jakmile se opotřebují, je třeba je vyměnit. Nafukovací kolečka mají tu výhodu, že se přizpůsobí terénu, po kterém jedete a lépe tak absorbují nárazy způsobené nerovným povrchem. Některé modely mohou mít za účelem zmírnění nárazů na předním kole tlumič.

  U koleček máte dále na výběr z několika velikostí. Obecně platí, že větší kolečka jsou stabilnější a lépe překonávají nerovný terén.

• MOTOR

  Motor elektrokoloběžky je propojen s baterií, která jej pohání. Čím výkonnější motor je, tím lépe se na elektrokoloběžce jezdí. Výkon motoru se pohybuje mezi 250 a 700 W. Motory s vyšším výkonem jsou vhodné pro těžší uživatele nebo pro jízdu do kopce.

   

• 
  Všechny výše uvedené informace by vám měly výběr nové elektrokoloběžky usnadnit a zároveň poskytnout ucelenou představu o tom, jak by měl vypadat ideální model právě pro vás. Dále je také vhodné zamyslet se nad osvětlením koloběžky a jejími reflexními prvky. Jestliže víte, že na koloběžce budete jezdit za šera nebo za špatné viditelnosti, určitě se ujistěte, že vás bude dobře vidět.
  
  K vybraným modelům nabízíme také speciální příslušenství, se kterým si můžete jízdu na elektrické koloběžce ještě více zpříjemnit. Můžete si tak na koloběžku namontovat sedlo nebo si na řídítka připevnit cestovní tašku, do které vložíte nezbytné zásoby na výlet a nebo také menší nákup. Vždy si ale zkontrolujte, s jakými modely koloběžek je dané příslušenství kompatibilní.
  

   

• Elektrokoloběžka a legislativa

  Elektrokoloběžka na pozemních komunikacích v České republice

  Není pochyb o tom, že včasná reakce na oblibu nových druhů vozidel, jakými jsou elektrokola, segwaye[9], či právě elektrokoloběžky, představuje stále aktuálnější výzvu pro českou i evropskou legislativu. Na rozšíření trhu s elektrokoly reagovala např. evropská směrnice o schvalování typů dvoukolových a tříkolových motorových vozidel,[10] která ze své působnosti vyjímala elektrokola, která byla vybavena přídavným motorkem, jejichž výkon nepřesahoval 0,25 kW. Směrnici po příchodu elektrokoloběžek a dalších nově hojně užívaných typů vozidel[11] nahradilo nařízení o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly (dále jen „evropské nařízení“),[12] které v čl. 2 odst. 2 písm. j) vyjímá ze své působnosti také „vozidla, která nejsou vybavena alespoň jedním místem k sezení“, tedy typicky elektrokoloběžky.[13] Česká právní úprava se evropského pojetí motorových vozidel přidržela jen částečně, když provázaná legislativa vztahující se k užití elektrokoloběžek na pozemních komunikacích vykazuje odlišnosti v povaze elektrokoloběžek při pohybu po jednotlivých typech komunikací,[14] přičemž je v řadě případů nezbytné – pro nekomplexnost právní úpravy – užít analogie.

  Druh vozidla dle českého práva

  Definici elektrokoloběžky české právo přímo nepodává. Zákon o provozu na pozemních komunikacích uvádí, že „Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka.“[15] Neznamená to však nutně, že totéž platí po přidání motorku, tj. že elektrokolem se rozumí elektrokoloběžka. Elektrokoloběžka jako vozidlo vykazuje určitá specifika, která je nutné překlenout výkladem a analogií k jiným dopravním prostředkům. Vyhláška o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „vyhláška“) stanoví, v částečném souladu s evropskou právní úpravou,[16] že jízdní kolo může být vybaveno pomocným motorkem, jestliže jeho výkon nepřesáhne 1 kW a jestliže maximální konstrukční rychlost nebude vyšší než 25 km/h.[17] Předmětná vyhláška současně stanoví, že pro její účely se za jízdní kolo považuje rovněž koloběžka.[18] Zatímco na evropské úrovni je elektrokoloběžka z kategorie motorových vozidel vyňata již pro absentující místo k sezení, dle české právní úpravy je zřejmě rozhodující míra, v jaké lze užít analogie k jízdním kolům, na které právní normy zpravidla odkazují. Za povšimnutí nicméně stojí, že zatímco evropské nařízení vyjímá ze své působnosti elektrokola s přídavným motorkem o maximálním výkonu 250 W,[19] česká legislativa omezuje výkon elektrokol maximální hranicí 1 kW, přičemž na omezení maximální rychlosti a stejně tak na požadavku, aby se jednalo o motorek přídavný, se obě úpravy shodují. Ačkoliv maximální rychlost a výkon dávají z hlediska odlišení elektrokol od motorových vozidel smysl, v požadavku „dodatečného“ přidání motorku rozumné opodstatnění nenalézám.

  V souladu s uvedeným lze soudit, že elektrokoloběžka, je-li pomocným motorkem splňujícím shora uvedené požadavky pro jízdní kola vybavena dodatečně, považuje se pro účely vyhlášky za jízdní kolo, a v důsledku tedy za klasickou koloběžku. Problém nicméně spočívá v tom, že elektrokoloběžky jsou per se v drtivé většině případů vybaveny zabudovaným motorkem, leč splňujícím stanovené limity výkonu a rychlosti. V případě elektrokoloběžek rovněž není, na rozdíl od elektrokol, sporu o tom, zda je převažujícím způsobem pohonu motorek nebo lidská síla, neboť k jejich pohonu slouží, vyjma prvního uvedení elektrokoloběžky do pohybu, takřka výlučně zabudovaný motorek, a nejedná se tedy o motorek toliko pomocný, ale motorek, který zajišťuje pohon koloběžky výlučně, bez užití lidské síly. Neoddiskutovatelným rozdílem mezi elektrokoly a elektrokoloběžkami je tedy způsob jejich pohonu, kdy elektrokola jsou dle vyhlášky považována za jízdní kola toliko při instalaci pomocného motorku,[20] přičemž elektrokoloběžka není poháněna ani částečně lidskou silou, ale motorkem, který je navíc zabudovaný, nikoliv ke koloběžce dodatečně přidaný. Maximální dosažitelná rychlost i výkon baterie jsou však v případě elektrokol i elektrokoloběžek obdobné, kdy většina elektrokoloběžek disponuje bateriemi o maximálním výkonu 350 W, a jejich maximální rychlost činí 25 km/h.

  Z uvedených důvodů by měla být elektrokoloběžka dle současné české právní úpravy, navzdory plnění limitů stanovených pro elektrokola, motorovým vozidlem.[21] Stejný závěr vyplývá rovněž z metodiky Ministerstva dopravy,[22] leč je rovněž možné soudit, že stěžejním rozlišovacím znakem pro stanovení, zda elektrokoloběžku považovat za jízdní kolo či za motorové vozidlo, je z pohledu Ministerstva dopravy výkon a maximální rychlost.[23] Z mého pohledu je stěžejním, a současně opodstatněným kritériem plédujícím pro závěr o vhodnosti považovat elektrokoloběžku za motorové vozidlo, toliko převažující způsob pohonu, kterým v případě elektrokoloběžky není lidská síla. Na druhou stranu je nutno podotknout, že elektrokoloběžky svými konstrukčními vlastnostmi nepředstavují potenciálně vyšší riziko závažnosti způsobené dopravní nehody než elektrokola. Navzdory způsobu, kterým jsou uvedeny do pohybu, je jejich zastavení zpravidla okamžitější než zastavení elektrokola, přičemž již samotné vypnutí motorku – bez nutnosti brzdit – pohyb elektrokoloběžky výrazně zpomalí.

  Lze tedy shrnout, že elektrokoloběžky jsou z kategorie motorových vozidel podléhajících správním a technickým požadavkům ve smyslu evropského nařízení[24] vyňaty, nicméně v rámci českých předpisů je jejich postavení poměrně nejasné. Je otázkou, proč doposud nebyla v případě elektrokoloběžek zvolena obdobná cesta novelizací právní úpravy, jako se tomu stalo u vozítek segway,[25] která v mnoha ohledech vykazují větší podobnost s elektrokoloběžkami než elektrokola, leč na ně zákon pohlíží spíše jako na chodce a ukládá jim tomu odpovídající povinnosti.[26] Osobně spatřuji možnosti užití elektrokoloběžek někde na pomezí elektrokol a vozítek segway, když rychlostně se přibližují elektrokolům, avšak jejich výskyt na chodnících a v pěších zónách je stále poměrně častý.[27]

  Pohyb po pozemních komunikacích

  Aby bylo možné stanovit, po jakých komunikacích a jakou rychlostí se lze na elektrokoloběžce pohybovat, je nezbytné vyjít ze zjištění, jaký druh vozidla elektrokoloběžka představuje, a zabývat se jednotlivými kategoriemi pozemních komunikací, jak je chápe zákon o pozemních komunikacích a související předpisy.

  První z kategorií pozemních komunikací představují dálnice. Jak bylo uvedeno výše, není z hlediska současné právní úpravy postaveno najisto, zda je možné elektrokoloběžku považovat za motorové vozidlo, či nikoliv. Při obou závěrech je však, s ohledem na nejnižší přípustnou rychlost pohybu motorovým vozidlem po dálnici, která činí zásadně 80 km/h,[28] uvažování provozu elektrokoloběžky na dálnici – doposud – bezpředmětné. Lze nicméně soudit, že bude-li v budoucnu elektrokoloběžka dosahovat rychlosti nezbytné pro účast v dálničním provozu, nebude nadále možné pohlížet na ni jako na obdobu elektrokol, a uplatní se vůči ní právní úprava vztahující se na motorová vozidla. Nepovažuji nicméně za vhodné užívat rychlost a výkon motorku jako základní (natož jediný) rozlišovací atribut, neboť na elektrokole, a dokonce na klasickém jízdním kole, je možné – alespoň prozatím – dosáhnout zpravidla vyšší rychlosti než na elektrokoloběžce.

  Silnice I., II., a III. třídy mohou být v současné době legálně užívány pro jízdu na elektrokoloběžkách, a to jak při pohledu na elektrokoloběžku jako na motorové vozidlo, tak při uvažování elektrokoloběžky jako obdoby jízdního kola, a to se všemi důsledky pro to plynoucími.[29] Zůstává nicméně otázkou, jak mají řidiči elektrokoloběžek postupovat, je-li při okraji silnice zřízen pruh pro cyklisty, který je svojí povahou cyklostezkou. Pro vhodnost užití pruhu cyklostezky svědčí požadavek plynulosti provozu, budeme-li však lpět na označení elektrokoloběžky jako motorového vozidla, bude pohyb elektrokoloběžek v těchto pruzích a priori vyloučen, neboť motorová vozidla nemají zásadně vjezd na cyklostezky povolen.[30] Z mého pohledu je pro všechny účastníky provozu na pozemních komunikacích žádoucí, aby elektrokoloběžky mohly legálně užívat pruhu pro cyklisty, což se v současné době také fakticky děje. Uvedené svědčí jednak požadavku plynulosti silničního provozu, kdy elektrokoloběžky se svojí rychlostí přibližují spíše vozidlům pohybujícím se po cyklostezkách, jednak požadavku prevence, kdy není žádného rozumného důvodu navyšovat situace nutného objíždění překážek, resp. pomalejších účastníků silničního provozu ze strany řidičů motorových vozidel.[31] V zásadě je taktéž možno říci, že řidiči motorových vozidel prozatím nejsou v dostatečné míře zvyklí na to, že vidí-li stojícího či pomalu se pohybujícího člověka u kraje vozovky, nemusí se jednat o chodce, nýbrž o účastníka silničního provozu jedoucího na elektrokoloběžce, v kterémžto případě nebude pro řidiče motorového vozidla vždy jednoduché odhadnout trajektorii pohybující se osoby.

  Místní a účelové komunikace v zásadě mohou pro pohyb elektrokoloběžek posloužit. Je však nezbytné brát v potaz, že obce mohou provoz na těchto komunikacích upravit,[32] resp. omezit sice v souladu se zákonem, avšak dle vlastního uvážení.[33] Paradoxní situace může nastat na již zmiňovaných cyklostezkách, které jsou dle zákona o pozemních komunikacích buďto účelovou komunikací, nebo místní komunikací. Jízda na elektrokoloběžce po cyklostezce by poté nutně představovala jednání contra legem.

  Zde si opět dovolím komparaci s právní úpravou platnou pro vozítka segway. Ta mají ze zákona povolenu jízdu po cyklostezkách, a to jak – pakliže jsou vyznačeny – v pruzích pro chodce, tak v pruzích pro cyklisty. Krom toho se vozítka segway mohou, při splnění zákonem stanovených podmínek,[34] pohybovat po chodnících či silnicích. Zákonodárce zde zcela legitimně reagoval na rychle rostoucí oblibu vozítek segway,[35] přičemž doposud nevíme, zda lze obdobné řešení očekávat taktéž u elektrokoloběžek. Ty se prozatím dle vyjádření Ministerstva dopravy po cyklostezkách pohybovat mohou, přičemž jejich provoz není regulován na základě toho, zda se jedná o motorové vozidlo či nikoliv, avšak limitací jejich výkonu a maximální rychlosti, čímž jsou dle mého názoru naplněny podmínky pro to, abychom je mohli pro účely zákona považovat za elektrokola, pouze parciálně.

  Jízdě elektrokoloběžek po chodnících[36] a v pěších zónách se snaží mnohá města zabránit.[37] Lze se však domnívat, že takové úsilí je, vzhledem ke znění zákona, poněkud nadbytečné. Zákon výslovně zakazuje pohyb po chodnících jiným účastníkům než chodcům, není-li pro takové účastníky[38] zákonem připuštěna výjimka. Ať tedy budeme elektrokoloběžku považovat za jízdní kolo či motorové vozidlo, je pohyb na ní po chodníku a priori vyloučen, přičemž je povoleno elektrokoloběžku toliko vést, a to za splnění požadavku neohrožení ostatních chodců.[39]

  Přestože tedy zákon pro pohyb elektrokoloběžek po cyklostezkách vyznívá spíše nepříznivě, je to pravděpodobně snaha o zamezení jejich jízdy po chodnících a silnicích, která elektrokoloběžkám vjezd na cyklostezky fakticky umožňuje. Na základě znění zákona dospívám k závěru, že se elektrokoloběžky, jakožto motorová vozidla, mohou – vzhledem k převažujícímu způsobu jejich pohonu – legálně pohybovat toliko po silnicích, a to mimo cyklostezky. Takový stav však nesvědčí plynulosti provozu, kterému se snaží obce napomáhat právě zřizováním cyklostezek – pruhů pro cyklisty, kteří v zásadě nedosahují takové rychlosti, jaké motorová vozidla. Poněkud nelogicky se pak právní úprava omezení maximální rychlosti vztahuje na elektrokoloběžku jako motorové vozidlo, a na elektrokolo nikoliv,[40] přičemž je však nutno podotknout, že především na českých silnicích by z mého pohledu nebylo rozumné, aby elektrokoloběžky, vzhledem ke svým konstrukčním vlastnostem, dosahovaly rychlosti vyšší než 25 km/h.

  Exkurz do odpovědnosti řidičů a provozovatelů elektrokoloběžek

  Jízda na elektrokoloběžce nemusí vždy znamenat výlučně užitek pro jejich řidiče, nýbrž může nastat situace, kdy řidič elektrokoloběžky ohrozí či způsobí újmu ostatním účastníkům provozu na pozemních komunikacích, resp. ohrozí či poškodí majetek či jiný právem chráněný statek, kterým je v dopravním právu především zájem na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.[41] Právní povaha elektrokoloběžky jako dopravního prostředku má významný vliv na posouzení veřejnoprávní i soukromoprávní odpovědnosti jejich řidičů.[42]

  Veřejnoprávní odpovědnost

  Porušení veřejnoprávní povinnosti řidičem elektrokoloběžky může vyústit ve spáchání přestupku nebo trestného činu. Hranici mezi přestupkem a trestným činem určuje zpravidla stupeň společenské škodlivosti a intenzity provinění, kterého se pachatel dopustil.

  Přestupky související s jízdou na elektrokoloběžce můžeme nalézt v zákoně o provozu na pozemních komunikacích,[43] v zákoně o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích[44] a v zákoně o některých přestupcích,[45] spolu se zákonem o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.[46] Přestupky, kterých se může řidič elektrokoloběžky dopustit, mohou v první řadě souviset s nesprávně zvolenou pozemní komunikací či provozem vozidla.[47] Rovněž může spáchání přestupku spočívat v ohrožení[48] či způsobení újmy ostatním účastníkům provozu z důvodů na straně řidiče vozidla.[49] Je nesporné, že povaha elektrokoloběžky, tj. určení, zda se jedná o motorové či nemotorové vozidlo, má význam pro posouzení, jakého přestupku se může její řidič, resp. provozovatel, dopustit.[50] Takový závěr však vyžaduje jasné určení povahy elektrokoloběžek a stanovení možností jejich užití.

  Stejně jako u přestupků, může se i v případě trestných činů souvisejících s provozem a řízením elektrokoloběžky jednat o delikty ohrožovací,[51] či poruchové.[52]

  Soukromoprávní odpovědnost

  V souvislosti s pojetím soukromoprávní odpovědnosti provozovatele vozidla[53] převládá závěr, že zvláštní povaha provozu elektrokoloběžky zakládá objektivní odpovědnost provozovatele vozidla.[54] Tím je zajištěna účinná ochrana poškozeným, kterým vznikla škoda z rizikové činnosti, která není člověkem plně ovladatelná.[55] V případě prostředků, k jejichž pohonu je obvykle užívána lidská síla, se o provoz dopravy ve smyslu založení objektivní odpovědnosti jedná toliko tehdy, je-li pohon zprostředkován dopravním prostředkem.[56]

  Lze se nicméně ztotožnit s názorem, že objektivní odpovědnost by neměla být založena toliko na převažujícím způsobu pohonu,[57] nicméně je nutné posuzovat nebezpečnost, kterou elektrokoloběžka jako dopravní prostředek vykazuje.[58] Nelze totiž bez dalšího přijmout závěr, že hrozící nebezpečí je v případě elektrokoloběžky vyšší, než kupříkladu u jízdního kola, potažmo elektrokola.

  Závěr a úvahy de lege ferenda

  Elektrokoloběžky mají nesporný vliv na dnešní dopravu. Jejich povaha jako dopravního prostředku je v České republice – navzdory sporům o možnosti jejich užití – stále nejasná. Některé obce se snaží korigovat přítomnost elektrokoloběžek v pěších zónách či na cyklostezkách, k čemuž jim slouží komunální předpisy. Na celostátní úrovni je však jejich právní úprava z mého pohledu v otázce jejich provozu nedostatečná, a co se týče odpovědnosti jejich provozovatelů, jeví se právní úprava dokonce jako neadekvátní. Elektrokoloběžky z mého pohledu nepředstavují větší riziko pro cyklostezky, než kupříkladu elektrokola či klasická jízdní kola bez motorku.

  Právní úprava by měla především reflektovat odlišnosti jednotlivých skupin uživatelů elektrokoloběžek. První jsou pravidelní řidiči elektrokoloběžek, kteří užívají elektrokoloběžku prakticky denně, kupříkladu k jízdě do zaměstnání. Právě pro tyto řidiče by představovalo zapovězení cyklostezek pro elektrokoloběžky neadekvátní krok špatným směrem. Druhým typem jsou nahodilí uživatelé elektrokoloběžek, kteří využívají prostředků sdílené dopravy, a to nikoliv pravidelně. Může se jednat především o turisty, kteří se tímto způsobem pohybují v pěších zónách, přičemž jejich schopnost ovládat elektrokoloběžku může být jakákoliv. Právě tyto osoby jsou dle mého názoru důvodem, proč jsou elektrokoloběžky – navzdory jejich praktičnosti a celkovému užitku – velkou částí populace považovány za nebezpečné a zdraví ohrožující. V tomto směru je úkolem legislativy, aby se snažila redukovat ty případy užívání elektrokoloběžek, které spadají do druhé z uvedených kategorií, a především pro tyto případy vytvořila funkční právní rámec.

  Vhodné by v tomto směru bylo inspirovat se některou ze zahraničních úprav, které jsou sice dosti různorodé,[59] avšak dokázaly se ve značné míře s nástupem elektrokoloběžek dle vlastního uvážení vypořádat, a v adresátech příslušných norem zpravidla nevyvolávají takovou míru nejistoty, kterou nutně pociťuje velké procento českých řidičů. Zároveň se české obce, ve kterých funguje zmiňovaný systém sdílené dopravy elektrokoloběžek, ocitají v situaci, kdy se musejí rozhodnout, zda vyhoví uživatelům elektrokoloběžek, či jejím odpůrcům, pročež je nutné zvolit určitý postup.[60]

  Soukromoprávní i veřejnoprávní odpovědnost z provozu elektrokoloběžky by měla být dle mého názoru úměrná povinnostem, které na provoz elektrokoloběžek klade veřejné právo a vice versa. Naopak, je-li současný stav takový, že provozovatel elektrokoloběžky odpovídá za způsobenou škodu objektivně, měla by být tato skutečnost reflektována v právu veřejném. To pohlíží na elektrokoloběžky spíše jako na motorová vozidla, přičemž jejich analogie s elektrokoly není, především z důvodu jejich výlučně motorového pohonu, dle současné právní úpravy úplně správná. Fakticky však elektrokoloběžky zaujímají místo v určitém právním vakuu, které je pozvolna vyplňováno právě prostřednictvím pravidel stanovených pro elektrokola.

  Analogie s elektrokolem, potažmo jiným dopravním prostředkem, však znamená pro elektrokoloběžku zásadní právní otázku, neboť zákonná úprava motorových vozidel a jízdních kol se značně liší. Vzhledem ke specifikům, která elektrokoloběžka jako dopravní prostředek vykazuje, je však taková analogie do značné míry vyloučena. Je prozatím nutné vypomáhat si stanovisky Ministerstva dopravy a dalších orgánů povolaných k objasnění otázek souvisejících s užitím příslušných ustanovení zákona. Takový závěr je však nadále – vzhledem k oblibě a rychlému nárůstu počtu elektrokoloběžek v provozu – nedostačující. Dle současné právní úpravy lze totiž dospět spíše k závěru, že elektrokoloběžky jsou motorovými vozidly. Pokud bychom však dané přijali bez dalšího, znamenalo by to závěr, kdy by se elektrokoloběžky praeter legem nemohly pohybovat po cyklostezkách, pakliže by pro ně nebyla zákonem stanovena výjimka, a pro své konstrukční vlastnosti a absentující splnění povinností ukládaných motorovým vozidlům, ani po silnicích. Zřejmě se tak musíme do doby, než bude právní úprava elektrokoloběžek v rámci českého práva vhodně doplněna, spokojit s faktickou aplikací norem, které z právního hlediska nedávají vždy úplný smysl.

  Nelze vyloučit, že do budoucna bude provoz elektrokoloběžek znamenat pro jejich řidiče a provozovatele takové povinnosti, jakými jsou zápis do registru silničních vozidel, kontroly technické způsobilosti k provozu, či povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.[61] Na druhou stranu nelze odmítnout ani závěr, dle kterého bude na elektrokoloběžky dopadat právní úprava vztahující se na elektrokola, a to v plném rozsahu. S ohledem na stále rostoucí oblibu elektrokoloběžek a možnosti jejich praktického využití jak v obcích, tak na cyklostezkách mimo ně, však nalézám ideální řešení v přijetí právní úpravy dopadající výlučně na elektrokoloběžky, která bude schopna pojmout specifika těchto dopravních prostředků, a jednou provždy odpovědět na palčivé otázky jejich zastánců i odpůrců.